Školní rok se s rokem akademickým sešel a máme tu zase prázdniny. Dokončil jsem úspěšně první ročník programu STM na Fakultě elektrotechnické na ČVUT a musím to říct takhle na plno a otevřeně – je to nepěkné.
První semestr vcelku ušel, člověk se tak nějak rozkoukával, jak to vlastně na té prestižní vysoké škole funguje. Vzpomínáte jak učitelé na střední říkávali „Takhle se s váma na vysoké mazat nebudou..“? Kdyby byla nějaká nejvyšší škola, asi by to podobné říkali i na té vysoké, prakticky se nic nezměnilo.
Změnil jsem se spíš já. Nebo alespoň můj přístup. Na střední jsme na všechno kašlali, prošli jsme jenom díky důmyslným tahákům a ukecávkám a učit jsme se museli jen možná na ústní zkoušení, které bylo jednou za uherský rok. Naprosto proflákané čtyři roky, jen abychom dostali nějaký papír s nápisem Maturitní vysvědčení. Na vysoké jsem ale obrátil o 180° a začal jsem se učit opravdu fest. Nešlo mi vůbec o známky, ale o to, abych prošel, což flákáním, na rozdíl od střední, není možné. Což je jaksi v rozporu se zesměšněním citace výše, můj pocit ale vždy byl, že na vysoké to bude hrozně naškrobené a pane magistře sem a paní docentko tam, opak je pravdou. Nicméně náročnost je úplně jinde. Zaměřil bych se teď na jednotlivé předměty, které jsem měl tu čest absolvovat. Začněme od těch horších.
Matematická analýza
Pro někoho docela hnus, ale mě to až tak nepálilo, vše totiž do sebe hezky zapadalo a naučit se pár receptů, jak co dělat, nebylo těžké. O co šlo? Prakticky jenom o funkce, tedy vše o funkcích – spojitost, limity, konvergence, atd. Dále pak to, co jsme dělali už na střední, tedy derivace a integrály (tedy opět stačí nazpaměť pár pravidel). Dostal jsem trochu lepší představu o matematice jako takové. Díky panu Habalovi, přednášejícímu, který to dokázal podat skvělým a vtipným způsobem, a také díky paní Hyánkové, cvičící, která sice dávala strašnou nálož úkolů, ale ty mě zase perfektně procvičily. Nakonec jsem měl nejvíce bodů z písemky v semestru a také u zkoušky jsem byl nejlepší ve skupině, odkud jsem si odnesl C. // tady se nějak moc vychloubám, co? //
Lineární algebra
Takzvaný předmět Síto, na kterém vyletěla hromada lidí – tak si FEL kompenzuje neexistující přijímací zkoušky. Je to předmět k ničemu a o ničem na n-tou (doslova). Přednášky vede pan Olšák, který je podle ohlasů na internetu velice rozporuplnou osobou, pro mě je ale zklamáním – nudné přednášky plné nesmyslů na tabuli. No nikdo není dokonalý a proto si já tento předmět zopakuji druhý ročník.
Algoritmizace
Konečně něco smysluplnějšího. Programování v Javě, ale probírali jsme jen základy, k objektům a třídám jsme se dostali až na konci semestru. Moje první semestrální práce v životě a to naprogramovat (de)šifrování souboru pomocí Playfair šifry. Celkově zívačka, zkouška za B.
Elektrotechnika pro informatiky
Vzpomínka na střední školu. Ale bylo to o něco těžší, celý semestr jsem moc netušil, co se děje, peklem byly průběhy napětí a proudu a podobné nesmysly. Pak stačila prezentace na vybrané téma (moje technologie LCD displejů). Ale na zkoušku jsem se na to drtil otázku za otázkou, prakticky nazpaměť a s různými mnemotechnickými pomůckami a dopadl jsem dokonce za A (!) – ale jen proto, že jsem měl docela dost bodů ze semestru (i ten test v semestru se mi povedl).
Úvod do operačních systémů
Nebylo to nic jiného než bashové příkazy z unixového prostředí a pár základních věcí ohledně operačního systému na nejnižší úrovni. S dostatkem bodů ze semestru jsem nemusel ani na zkoušku a odnesl si C.
To byl tedy první semestr. Až na lineární algebru úspěšný. Moje první zkouškové období a tak, prostě spousta nových věcí, nových kamarádů a mnoho potlačených párků z buffetu.